Zastesklo se mi po fotkách, takových těch prostých, bez přívlastku fashion, street a podobně. Po fotkách, kde jde o něco víc než o rajcovní výraz, po fotkách, kde je stále jakýsi druh čistoty.
V dnešní ego době chce být každý dokonalý, nejkrásnější a pokud takového statusu někde v hlavě dosáhne, chce se samozřejmě zvěčnit a celému světu to ukázat také. Vybere si toho nejvíc "profi" fotografa ve městě, dnes je "fotograf" už asi opravdu každý, takže to není těžké a je to. Po pár hodinách v ateliéru a použití již použitých nápadu, které jste obšlehli na netu, jdete domů a čekáte zázraky od toho, co stál za foťákem. Fotky pak postnete na facebook, kde vám nejbližší přátele řeknou jak krásní jste, i přestože na nich vypadáte jak Máňa z horní dolní. Mise splněna!
Proto mluvím o čistotě, o takovém tom záměru, kdy nejde o vás, ale o fotku. Kdy je vám fuk kolika lidem se bude líbit, ale stačí, že se líbí vám a prezentuje ten nápad (váš nápad), se kterým jste do toho šli.
Chtěla jsem zachytit atmosféru nového holobytu a takový ten pocit znovuzrození, když se někam přestěhujete. Dennodenně se do něj vracíte a třeba až po týdnu vám to dojde. To, že odteď už bude vše jinak a vy víte, že líp....